Článek publikovaný na stránkách italského sboru Carè Alto po koncertě na zámku Kratochvíle (červen 2012)
Článek publikovaný na stránkách sboru Carè Alto po koncertě na zámku Kratochvíle (červen 2012)
CESTA DO ČESKÉ REPUBLIKY
KDYŽ ZPĚV SBLIŽUJE NÁRODY
Cesta sboru Carè Alto do České republiky byla velmi úspěšná. Byli jsme pozváni Pěveckým sborem jihočeských učitelek na sérii setkání a koncertů a pobývali jsme, v celkovém počtu 4 lidí (sboristů i doprovodu) v Českých Budějovicích, v hlavním městě jižních Čech a také v Praze.
Do Českých Budějovic jsme přijeli v pátek 1. června odpoledne a rychle jsme se seznámili a spřátelili s členkami českého sboru, navzdory velkým problémům s jazykem. Avšak pomáhali jsme si trochu angličtinou, trochu němčinou, a protože jsme měli velkou touhu dorozumět se, setkání obou sborů se rychle ukázalo jako srdečné. Velká pomoc přišla od mé drahé pražské přítelkyně, průvodkyně, která několik zim doprovázela stovky českých lyžařů do Pinzola. Společná večeře, pár písní, několik přípitků, oficiálních rozhovorů a předání dárků sboristům zakončilo hezký den.
Sobota 2. června začala prohlídkou krásného města Českých Budějovic, kde byla mimo jiné postavena první železnice v kontinentální Evropě, která vedla z Českých Budějovic do Linze. Ihned po obědě jsme odjeli na místo koncertu a během cesty si udělali kulturní zastávku ve středověké vesničce Holašovice, chráněné Unescem. Poté následovala prohlídka zámku Kratochvíle, jednoho z nejznámějších a nejnavštěvovanějších míst kraje a také místo, kde se večer konal náš koncert. Bylo zajímavé vidět a slyšet, že tuto stavbu z 16. století dal postavit český šlechtic poté, co navštívil Itálii; najal si italského architekta a italské dekoratéry a navrhl v Čechách typickou italskou renesanční vilu, dokonce obklopenou zahradami. Fresky a štuky byly úžasně zachovány a představovaly lovecké scény a výjevy z antického Říma, jejichž postavy mnohým z nás připomínaly to, o čem jsme se učili ve škole.
Během odpoledne bylo cítit stoupající napětí mezi sboristy kvůli tak důležitému koncertu, ale soustředění a jistota pramenící z toho, že jsme se všech 17 kusů velmi dobře naučili, převážila. V 19 hodin v naplněném sále zahájil koncert svým vystoupením český sbor, doprovázen v některých skladbách na klavír, housle, hoboj nebo fagot. Bylo to ve všech ohledech výjimečné vystoupení a zazněly jak světské a duchovní písně, tak i instrumentální či sólové skladby umělců.
Náš velmi soustředěný sbor, ohromen z takové profesionality, představil nové jevištní uspořádání a nové kostýmy, doprovázen Larou a Adrianou v tyrolských/rendenských krojích. Náš sbormistr Dario Bazzoli, na své první důležité cestě s námi, má 40 let zkušeností, stovky koncertů za sebou, ale jemné zachvění rukou v okamžiku prvních tónů vyzradilo, že i on byl napjatý. Všechno napětí však zmizelo po první skladbě, poté zaznělo všech 16 písní z programu, jedna za druhou a všechny byly pozornému, zkušenému a nadšenému publiku představeny v češtině.
Měsíce pravidelných zkoušek, píle všech sboristů a úžasná schopnost našeho sbormistra naučit a vést všechny ke krásnému zpěvu, nám dovolily předvést velmi důležité vystoupení, které toto hudebně vzdělané publikum ocenilo. Před poslední skladbou jsme přestali zpívat, avšak publikum si neutuchajícím potleskem tuto poslední skladbu žádalo. Tato píseň byla na programu, ale podle italského názvu ji nikdo nepoznal. Po chápavém pohledu od paní Pavly, která písně v češtině představovala, jsme bez jediného slova začali zpívat „La patria mia“, která není ničím jiným, než překladem a harmonizací české národní hymny a která byla schválně ponechána až jako poslední. Po pár taktech si publikum uvědomilo, co zpíváme a všichni, ale opravdu všichni se postavili, některým se leskly oči, někteří strnule dávali pozor.
Není třeba říkat, že emoce ovládly také nás, tváří v tvář takové lásce k vlasti. Mnohým z nás přebíhal mráz po zádech, někdo musel polknout, aby mohl znovu zpívat. Potlesk, který následoval, byl drtivý, museli jsme tedy tuto skladbu opakovat. Sbormistr Bazzoli se obrátil čelem k publiku a dal jim pokyn ke zpěvu a lidé v publiku v češtině zpívali svojí hymnu společně s námi. Cítili jsme se být součástí tohoto národa a upřímně musíme říci, že jsme jim trochu záviděli jejich zdravé vlastenectví.
V neděli velmi brzy ráno jsme odjeli do Prahy, kde jsme navštívili starobylou katedrálu sv. Mikuláše na Starém městě, nacházející se na náměstí s Orlojem, jednom z nejznámějších a nejkrásnějších náměstí na světě. Doprovázeli jsme svým zpěvem mši svatou. Krásná barokní katedrála je velmi důležitá pro husitskou církev, která patří k církvím protestantským. Každý den se v této katedrále konají koncerty renesanční, barokní a klasické hudby. Po obřadu jsme ještě uspořádali krátký koncert pro nemalý počet kolemjdoucích turistů.
Po obědě, který se skládal s typických pražských jídel, následovala dlouhá cesta zpět a příjezd do údolí. Všichni byli unavení, ale byli rádi za tuto cestu plnou spokojenosti a radosti. Spokojení byli nejen sboristi, protože pro některé to byla jejich první cesta se sborem, ale hlavně já, pyšný na to, že mohu být předseda (ředitel) tohoto sboru.
Na konci záři nám Pěvecký sbor jihočeských učitelek návštěvu oplatí, bude naším hostem ve Val Rendena a zúčastní se také evropského setkání sborů Centonote ve Spiazzo Rendena, které je organizované našimi přáteli ze sboru Croz de la Stria.
Nezbývá mi nic jiného, než poděkovat všem institucím, soukromým i veřejným, díky jejichž malým či velkým příspěvkům nám bylo umožněna takováto zkušenost: kraj Trentino-Sud Tiröl, provincie Trento, obce Darè, Vigo Rendena, Villa Rendena a Pelugo, banka Volksbank, Svaz sborů, vinárna Isera a venkovská pokladna ve Spiazzu a Javrè.
Předseda sboru Carè Alto
Claudio Munari
(přeloženo z https://www. carealto.org//CONCERTI.htm)
Překlad z italštiny: Nina Švehlová